Neustále pod tlakem, to je životní příběh Olivera Bearmana
/ Letos Ollie Bearman neprožívá jednoduchou sezónu, ale stále je vděčný za svůj loňský nezapomenutelný debut. Ví, že celý jeho život ho chystal právě na tuto příležitost, které se chopil a za Ferrari chce jednou opět závodit. Zároveň motorsportem stoupá také jeho bratr Thomas.
Kariéra Olivera Bearmana ve Formuli 1 začala loni ve velkém stylu. Jel se teprve druhý závod sezóny 2024 v Saúdské Arábii, na který britský závodník mířil jako rezervní pilot Ferrari. Jenže Carlos Sainz po pátečním tréninku musel na operaci se slepým střevem a teprve osmnáctiletý Bearman se najednou octil ve Ferrari.
Očekávání nebyla velká, ale Bearman dokázal dojet na náročném okruhu na famózním 7. místě a při svém debutu si tak hned připsal první body. Následné emotivní video s přivítáním ve škole obletělo svět. Na konci roku pak ještě dvakrát zaskočil u Haasu, přičemž jednou také bodoval. Perfektní příprava pro letošní první plnohodnotnou sezónu ve voze amerického týmu.
Ollieho cesta do Formule 1 ovšem nebyla vůbec snadná. Jeho rodina rozhodně nepatří mezi nejbohatší a musela udělat celou řadu ústupků. Na svých ramenou tak mladý talent vždy nesl obří břímě – musel se vždy ukázat hned na první pokus. Nebyl prostor pro čekání nebo pro chyby.
Motokáry malý Ollie okusil poprvé v šesti letech, a to o Vánocích roku 2011. K závodění neměl daleko, jelikož jeho otec, David se účastnil menších klubových závodů s vozem Porsche Boxster. Na trati závodil s číslem 87, kterým vzdával holt svým synům – Olliemu (narozen 8. května) a Thomasovi (narozen 7. srpna) a právě to je důvodem, proč si to samé číslo následně Oliver zvolil i pro svou kariéru v F1.
„Můj táta závodil a děda taky. Sice jen na úrovni klubových závodů, protože nikdy neměli dost peněz a i talentu, aby se dostali dál. Pamatuji si, když mi bylo pět nebo šest, sledoval jsem tátu závodit s Porsche a hned jsem si to zamiloval. Ten zvuk, vůni, všechno. Tehdy jsem věděl, že závodění je moje.“
Ve chvíli, kdy začalo být jasné, že Oliver má skutečný talent, vzdal se David veškerého svého závodění, aby maximálně podpořil svého syna. Celá rodina věděla, že druhou šanci jen tak nedostane a musí uspět právě teď.
„Pamatuju si na moment, kdy jsem postoupil z motokár do F4. Měli jsme jen jednu jedinou sezónu, abychom něco dokázali. Táta věděl, že si nemůžeme dovolit dva, tři nebo i čtyři roky, a i tak jsme museli omezit i testování.“
Výsledky tak musely přicházet okamžitě, z čehož následně Oliver dokázal udělat svou přednost. Díky tomu vždy dokázal zazářit hned na první pokus. Povedlo se mu to totiž v F4, F3, F2 a poté i v F1. Právě v královně motorsportu přitom hrálo vše proti němu, měl na kompletní přípravu jen pár hodin a minimum zkušeností. On ale ukázal, že se příležitosti chopit umí.
„Doslova jsem měl jen pár hodin, ale byla to ta největší příležitost mého života. V tu dobu se mi v F2 tolik nedařilo a najednou tu přede mnou byla možnost se ukázat v F1, a to ve Ferrari,“ zavzpomínal s úsměvem.
„Opravdu mi přálo štěstí. Odjel jsem s vozem F1 jen dva testovací dny, takže jsem si dával pozor, nechtěl jsem to pokazit. To mě trochu drželo zpátky, ale myslím, že i tak jsem ukázal alespoň 50% toho, čeho jsem schopný. A to nakonec stačilo. Netuším, kde bych teď byl, kdybych tu příležitost v Džiddě tehdy nedostal,“ dodal.
To je relevantní otázka, jelikož začátek sezóny 2024 se mu opravdu nedařil. Na první vítězství v F2 čekal až do léta na rakouský Red Bull Ring. Šlo o úplný opak předchozího roku, kdy ve Formuli 2 získal čtyři vítězství a skončil na 6. místě v celkovém pořadí.
Bezesporu nejlepším závodním víkendem té sezóny byl pro něj víkend v Baku v Ázerbájdžánu, kde vyhrál sprint i hlavní závod. Dominantní výkon si dal jako předčasný dárek k narozeninám a ocenil ho i sponzor. Ten mu daroval vůz Ferrari Roma.
„Je to ta nejhodnotnější věc, kterou vlastním. Moje první Ferrari a dostal jsem ho takovou zvláštní cestou. Od té doby ho mám v garáži. A pojištění? To už si platím!“
Opět se totiž ukázalo, že se rodina drží při zemi, protože i když měl otec David z dárku pro syna radost, hned si lámal hlavu s tím, jak si budou moci dovolit takové auto pojistit.
Už od roku 2022 je navíc Bearman součástí juniorského programu Ferrari. K italskému týmu se dostal po vítězství v italském šampionátu Formule 4 a dodnes britský závodník nezapomněl na své první setkání s Laurentem Mekiesem, tehdy sportovním ředitelem Ferrari a dnes šéfem Red Bullu. Zapomenout nemůže ani na svůj první test pod taktovkou Ferrari, i když to bylo stále s juniorským monopostem.
„Naprosto přesně si pamatuju ten moment, když jsem opustil garáž ve Fioranu. Na místě, kde jsem sledoval Alonsa, Schumachera, Vettela, Leclerca, ti všichni tam jezdili. Můj první test byl sice ve voze F4, ale i tak to bylo neskutečné.“
„O dva roky později jsem absolvoval svůj první test s vozem F1, a to je něco, na co nikdy nezapomenu. Navíc v té červené kombinéze… je snad nemožné vyjádřit, jaký je to pocit. Byl jsem hrdý, a hlavně neskutečně motivovaný, aby to nebylo naposledy,“ zavzpomínal Bearman.
Kontrakt s Ferrari a juniorským týmem Prema, který ho nasadil ve Formuli 3 a Formuli 2, znamenal také přestěhování do italské Modeny, kde strávil roky 2023 a 2024. Byl tak blízko Maranella, kam dojížděl testovat na simulátoru.
„Modena je nádherná. Vždy se tam zastavím, když mám cestu kolem. Teď ale na Ferrari příliš nemyslím. Věřím, že mám na to, abych za ně mohl jednou závodit, ale musím to nejdříve dokázat. Jsem si jistý, že ve mně Ferrari věří, když mě podporovali až sem a dali mi tu příležitost. To je to, co mě každý den žene z postele. Chci závodit a i vyhrávat s rudým monopostem. To je má hlavní motivace.“
Letošní sezóna ve Formuli 1 mu ale zatím nevychází úplně hladce. Po první polovině sezóny má na kontě jen 6 bodů a nachází se na 18. příčce v šampionátu jezdců. Bodoval zatím jen třikrát, a to v Číně, Japonsku a v Bahrajnu. Haas je ovšem letos v poněkud jiné pozici než loni.
„Myslím, že loňský rok mě trochu rozmazlil. Jel jsem za Ferrari a bodoval. Pak jsem to samé dokázal s Haasem v Baku. V Brazílii jsem se dostal do třetí části kvalifikace a bojoval v TOP 10. Myslím, že jsem začal brát body jako samozřejmost, ale letošní rok je takovým budíčkem. Ty rozdíly mezi týmy jsou minimální a my nejsme v pozici, abychom každý víkend bojovali o body,“ uznal Bearman.
„Odjel jsem závody, ve kterých si myslím, že jsem podal dobrý výkon, ale je těžké být spokojený, když vidíte u svého jména 12. nebo třeba 15. místo. Snažím se ty výsledky příliš neřešit a být k sobě upřímný. Pokud odvedu dobrou práci, využiju tu energii pro další závod,“ dodal s tím, že zůstává stále maximálně motivovaný.
Otec David teď už vše jen sleduje, ale rozhodně se nenudí. S Oliverovým přestupem do Formule 1 se nyní může pořádně věnovat také druhému, mladšímu, synovi Thomasovi, který aktuálně závodí ve Formuli 4. Právě na jeho závod na okruhu Silverstone se přišel podívat i Oliver.
„Kdyby Ollie zůstal v F2, určitě bych si nemohl dovolit podporovat oba. Ale naštěstí to vyšlo,“ uzavřel David.
Dočkáme se bratrské dvojice Bearmanů ve Formuli 1?
